Hákovačka v centru Prahy a po vlastním? Žádný problém!
- Podrobnosti
- Kategorie: Lezení skálou
- Vytvořeno 13. 1. 2021 9:33
- Napsal Honzík
Zimní nečas nás lezce pomalu ale jistě vyhání ze skal. To ale neznamená, že se budeme jen tláskat cukrovím a zírat na pohádky – dobře, Tři oříšky si ujít nenechám ani já. Pokud vám však život přihrál parťáka jako mně, tak máte o zábavu postaráno v každém období. Třeba jako tomu bylo 21. prosince loňského roku.
O autorovi:
Jan Krejcaj je výškař, lezec a paraglidista. A taky příležitostný spisovatel!
Čistili jsme žlaby na kuvajtské ambasádě v Bubenči, a když jsme byli hotovi, ukázal jsem Martinovi v dáli jednu stavbu a povídám mu: ,,Když jsem jel posledně na kole do Hudáče, tak jsem u ní přibrzdil a koukám, že je to pěkně členitý, a navíc se od zdola nahoru táhnou pěkný spáry – to by možná šlo vylízt!“ ,,Tak se tam jdem kouknout, ne?“ odvětil.
Za pár minut jsme stáli pod 20 metrovým výdechem z Blanky a Martin měl jasno, jde se nahoru! Po krátké debatě jsem došel k závěru, že když já jsem to vymyslel, tak ty to vylezeš. Po žebříku, který jsme měli s sebou, se celkem snadno dostal přes prvních 5 metrů, ale dál už ubíhala jen tenká prstovka, mizící vysoko ve tmě. Jelikož je Martin horský vůdce, tak jsem se za své rozhodnutí ani trochu nestyděl. A dobře jsem udělal. S pouhými 3 friendy (které byly občas pěkně neposedné) a pár smyčkami to po pěkném boji vyhákoval až na vrchol. Já to za ním vyjumaroval po laně a obdivoval ho, že se tam dokázal vydrápat. ,,Jako pěkný, ale podle mě by to šlo i volně, co myslíš?“ Čekal jsem tuto otázku a tak jsme se dohodli na brzkém návratu a pokusu o volný přelez.
Je 27. prosince, první den lockdownu. Ven jen ve dvou, žádné pití na veřejnosti a tak dále. Sešli jsme se tu 3 a hned hodili na vařič kastrol se svařákem. Venku je sice jasno, ale do stěny, kudy plánujeme lízt, ještě nesvítí a je pěkná kosa. Každý vytahuje svůj lezecký materiál, a protože jsme to nepodcenili, tak to tu v mžiku vypadá jako v base campu pod Everestem. Okukujem spáru, debatujem, pijem svařák, kafe, kuřáci bafají – ostatní blafají. Protože my ostatní jsme bábovky a je nám zima, tak je do čela opět vyslán Martin (ověšený snad vším), ale zima je neúprosná. Po pár metrech ruce mrznou, v rukavicích to nejde. A ta odhadovaná šestka, jak se Martin vyjádřil o obtížnost, bude tak kolem 8/9. Stále jsou totiž mezi námi lidé, kteří asi ještě operují ve Welzenbachově stupnici, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Takže opět hákovačka, tentokrát už s dostatkem železa a za pár minut je nahoře. Jako druhý jde na lano Sam, který leze volně (na druhém je to jiná), ale i tak v půlce odpadá, stěžuje si na zimu a jako odpověď mu na hlavu padá friend, který už se ve spáře nad ním začal nejspíš nudit. Ještě pár odsedů a je taky na vršku. Do toho všeho na nás koukají vyjevené tváře Pražanů, ale až na jednoho postaršího pána jsou spíše pobaveni. Na závěr to nejlepší, no nevím. Jdu se navázat. Volně dolézám těsně pod vršek, ruce napumpovaný víc jak v Krutém Římě (cesta na Rovišti 8+) a 2 metry pod vrcholem odpadám i já – do pytle! Nic, nenechám si tím zkazit radost a utěšuji se pohledem na Pražský hrad s lahváčem v ruce.
Věž má zajímavý půdorys. Je totiž kulatá a přepažená v polovině betonovou stěnou – ideální místo pro vrcholovou knížku. Mám ji s sebou, předepsanou. Takže šup, trocha mravenčení, než se člověk dostane doprostřed stěny, navrtat, rychle zapsat a dolů. Všichni jsme už pěkně vymrzlí a těšíme se na svařáček.
Na čem jsme si ale opravdu dali záležet byl slaňák. Chtěli jsme po vzoru Hroší lázně u Barrandovského mostu udělat ještě plesnivější slanění a povedlo se! Vyštrachal jsem doma staré lano, které jsem našel v Opatovické elektrárně. Svým vzhledem budí značný odpor a poddajností se podobá suché větvi. To jsme tam na třikrát omotali a protáhli jím majlonku, kterou jsem našel na Žižkově. Nemusíte se ale bát, i přes zmíněný popis je to opravdu bezpečné :)
Už jsme tedy stáli dvakrát na vrcholu Blaničky, jak jsme věž pojmenovali, ale volný přelez na svého majitele teprve čeká – takže trénujte spáry a dlouho neotálejte!
Krušnohora 
Vzpomínka na