Jednacesta.cz udržuje pohromadě zážitky z toulek světem i myšlenkami...

Podzim 2019: Zápisky z Alpiček

Podrobnosti

Kategorie: Články z cest

Vytvořeno 22. 9. 2019 15:14

Napsal Kristy

Kristýna, holka z korporátu a toho času horská začátečnice, sepsala pár vzpomínek ze svého prvního výšlapu ve vysokých horách. Nechť se stanou inspirací i pro vás, kteří se necháváte svými blízkými uvádět do světa vysokohorského vzduchu, kýčovitých západů slunce a bolavých nohou. Byl podzim 2019 a Přemysl jí vzal na její první Alpský vandr.

Stručná data:

Sobota, 14. 9. 2019

Celodenní jízdu jsme zvládli na jedničku. Řidička i zkušený navigátor a organizátor v jedné osobě se osvědčili jako sehraný tým. Cestu jsme si zkrátili přes placenou Grossglockner Hochalpenstrasse - výhledy na hory mě fascinovaly, nic podobného jsem nikdy před tím neviděla.

V podvečer jsme dorazili do kempu ve vesničce Lassach, kde nás ubytoval kolem jedoucí ožralý cyklista. Kemp byl na klidném místě v horském údolí, nedaleko nás se pásly krávy a kolem se potulovali kočky a Asiati. Po rozbití stanu nás kromě skokana hnědého příjemně zaskočily i pětihvězdičkové koupelny s luxusním vybavením. Posezení na houpačce s vínem v ruce nemělo chybu...

Neděle

Uvařili jsme si oběd na odpočívadle, autem vystoupali do výšky 1.440m, tam Punťu zanechali a po svých šlapali k Wangenitzseehütte (2.508m). Cestu nám zpříjemnilo české pivo, chytání motýla, ale i koupel ve smaragdovém jezírku (doporučuju!). Každičká zastávka byla pro mne vysvobozením a chvílemi jsem počítala každý metr, batoh byl těžký, protože jsem nikdy před tím na zádech nic podobného netáhla. Leč nové botky seděly perfektně a metry ubíhaly.

Trochu jsme to hnali, abychom stihli večeři. Ale místní chatár zažíval zrovna takový chillout, že neměl ani potřebu nám osvětlit, že jídlo bude až za hodinu. Nevadí, jelikož prodával pivo. Kromě piva jsme si dopřáli i dobrou véču a atmosféra za svitu obřího úplňku a popíjení whiskey neměla chybu.

Pondělí

Přespali jsme na palandách v pohodlí chaty a před polednem vyrazili na Prcka (Petszek, 3.284m). Výstup byl pro mě jedinečným dobrodružným zážitkem, terén se mi zdál dosti nebezpečný, ale premiérové lezení po čtyrech mě bavilo (neděste se, je to choďák! - pozn. Přemek). Opět jsem ocenila každou zastávku a vzhledem k tomu, že jsme vyrazili tzv. na Čecha (čili doosti pozdě po rozdenění - pozn. Přemek), mohli jsme si romantiku toho nádherného slunného odpoledne vychutnávat úplně sami.

Na vrcholu (3.284m) jsem pochopila význam slova idylka. Cesta zpět nezvykle bolela, ale závěrečná ledová koupel v jezeře u chaty byla očistou pro tělo i duši - jen je třeba se nebát a prostě tam rychle skočit!

Úterý

Přímo z palandy vidím východ slunce. Alá bábuška jsem se na tu krásu vyšla v Přemkovo polární bundě a pařížských hotelových papučích podívat zblízka. Větší kýč - v dobrém slova smylu - už jsem dlouho neviděla.

Sbalili jsme se, Přemek nám uvařil snídani mezi jezery a pak nás napadlo vyzkoušet místní ferratu. S důvěrou plně vloženou v Přemka, za tlukotu srdce, ale zároveň bez velkého rozmýšlení jsem do toho šla. Vzrušující pocity z úspěšně dokončené ferraty vystřídal bolestivý sestup dolů, kde nás čekal Punťa, aby nás odvezl za dalším dobrodružstvím...

Středa (Pirknerklamm klettersteig)

Ve středu byl pro mě další velký den. Informace, že ferrata typu B/C nebude těžší, než ta z předchozího dne byla pravdivá, akorát dostat se na ni bylo trochu o život (šli jsme totiž „zkratkou“ - pozn. Přemek). Ferratu jsem zvládla, soutěsky a vodopády stály za to a pokud mě zdání neklame, bála jsem se nejvíc všudepřítomných obřích pavouků sekáčů. Navigátora jsem následně na oplátku postrašila svou noční jízdou k jezeru Grundlesee. Se strachem v očích mi pečlivě hlásil každou dopravní značku o nejvyšší povolené rychlosti - v autech se totiž bojí:)

Dnešní noc spíme „na divočáka“ na mýtince u Gosslu, je to romantika a pastva pro oči: výhled na louku, hory a širé nebe plné hvězd nad hlavou. Zákazy já ráda, jen je trochu kosa, nandavám si všechno oblečení, které mám po ruce a jdu tu nádheru zaspat.

Čtvrtek

Ráno jsme posnídali u jezera Grundlsee pozorujíce ptáky a žabí muže. Čekal nás třídenní okruh přes Puhringerhütte a jezero Tří bratří. Na cestu jsme si vzali kromě právě uvařeného kuskusu i čerstvé pečivo zakoupené v místním obchůdku. V nedaleké vesnici Přemka uchvátily skály a já se zatím zabavila pozorováním místní veverky. Cesta byla místy náročná, né však pro tasmánského čerta, jak jsme pojmenovali místního rychlochodce, který nás předběhl i den poté.

Na Puhringerhütte (1.646m) jsme se dostali se západem slunce, čekala nás odměna v podobě útulné chaty plné Čechů a dobrého piva. Nocleh na chatě byl ale pro tento večer Přemkem zapovězen, máme totiž stan a musíme ho použít, i když je to tu prý zakázané. Na dotaz kde budeme spát, odvětil Přemek místnímu chatárovi, že pokračujeme v noci ještě na další chatu, aby se pak v mapě přesvědčil, že je opravdu nesmysl, aby někdo uvěřil tomu, že se tam ještě tu noc dostaneme:) Po příjemném posezení jsme ušli sotva kilometr, postavili stan, snědli kuskus a spokojeně alkozalehli.

Pátek

Probudili jsme se do dalšího krásného, i když mrazivého dne. V tichosti posnídali, aby nás nikdo nenačapal při nelegálním kempování a vydali se k jezeru Tří bratří. Cestou jsme nabrali vodu u neobyčejného pramene, jenž si (ne)tekl svým vlastním životem, ale i tak byl pro nás záchranou.

Odpoledne proběhla má první ochutnávka expedičního jídla - v rámci bezchybné siesty v sedle Abblasbühel. Bylo to nezapomenutelné místo - ten pocit bezstarostnosti, klidu a pohody bych přála zažít každému. S pomalu zacházejícím sluncem bylo na čase zvednout kotvy a vyrazit nahoru na útes. Čekaly nás úchvatné výhledy na nízké Taury i cílové jezírko na samotě mezi skalami.

Sobota

Sobotní jinovatkové ráno se proslunilo ve hřejivé dopoledne a my si, posilněni posledními kapkami alko zásob, užívali krmení motýla v panenské přírodě. Při návratu k jezeru Grundlesee jsme se dali do řeči s kolem jdoucím trempířem a Přemek mu v němčině a za pomocí body language vysvětlil, že jezírko čistil a místnňák nám na oplátku řekl, že krávy už jsou dole:D

Naše týdenní dobrodružství jsme zakončili koupačkou v jezeře, udělali závěrečné foto, sedli do Puňti a vyrazili směr Kaplice na český smažák a pivo.

Neděle

Probudili jsme se pár set metrů od Kaplického náměstí. Jak jen to ten Přemek dělá? Nebýt pejskaře a nedaleko vzdálených schovaných bytovek, nevěřila bych, že jsme tak blízko civilizace. Večer jsme si postavili stan na malebném místě u jezera na okraji lesa.

Škoda, že už jedeme do Prahy. Ani Přemkovi se nechtělo vracet a tak se nechal zlákat nabídkou zajet za klukama do Brd. S radostí jsem ho tam zavezla, abych mu alespoň částečně vyjádřila mé díky za všechny ty nezapomenutelné chvíle a rovněž za to s jakou péčí, trpělivostí, pochopením a starostlivostí se mi věnoval...

--Kristy

Dovětek pro horské zelenáče - co potřebujete na svůj první větší trek?

Tak za prvé otevřenou mysl a nadšení - to je vaše nejdůležitější vybavení! Hmotné prostředky jsou až na druhém místě, ale i tak se na ně podíváme: Tak hodí se třeba stan. Chcete-li totiž zažít pocit volnosti a nespěchat furt za nějakým ubytováním, stan vám to poskytne. Samozřejmě jen na vlastní finanční nebezpečí, protože zdaleka né všude v horách je povoleno stanovat. No, a když už budete mít stan, doporučuji vařič, spacák a karimatku. Jistotou jsou pak kvalitní boty, které už máte otestovány v mírnějších podmínkách, a netvoří se vám z nich puchýře. To je asi tak všecko:) Jo a na první dobrodružství nechoďte sami, to jen kdyby něco;-)
--Přemek

Fotogalerie

• < Předchozí
• Další >