Jednacesta.cz udržuje pohromadě zážitky z toulek světem i myšlenkami...

Lezba v Juře, Jura v lezbě

Podrobnosti

Kategorie: Lezení skálou

Vytvořeno 13. 4. 2017 9:33

Napsal Přemek

(surreální zmatenost pro dorost, psáno z pohledu pátého imaginárního účastníka zájezdu)

Začátek lezbosezony se vydařil a tak jsem si řekl, že zas uvařím něco z vody. Nuže něco o Juře. Něco text. Skvadra, o které budu psát, sestávala ze čtyř mongoloidů: Schreckliche Barbora (Strašná Barbora), Robil Korab (Libor), Prdící Býk (Trenér) a Dobytek Přemysl (Přemysl). Kohorta individuí, která si vzájemně nemají co říci a jen divně po sobě pokukují, měla jedno společné: vášeň pro skálu.

Stručná data

O autorovi:

"Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely TZ!, příležitostný fotograf, ajťák, učitel, příznivec severské přírody a milovník ptactva."

-- Přemek

Podivně zvolený termín výletu - od úterý do pátku - zaručoval, že se k nim nikdo normální nepřidá. Sbalili si lasa, cingrlátka, kanistr vody, naložili vše do Robilovo tranzitu a čekali na Strašnou Barboru na benzince na kraji Prahy. Ta si ale zapomněla umýt nohy a tak ji nepustili v Zadní Třebani do vlaku, tudíž nedorazila. To však tři muže nezastavilo - nabrali Barboru až tam, kde je to vhodné, kde se lidé berou - v Berouně.

Zde jen podotknu, že Býk se Strašnou se znají z horolezeckého oddílu Třebaňská záda (který jako jediní členové tvoří) a náhodou dokonce bydlí pod jednou střechou - starajíc se o opuštěná koťata. Dobytek s Robilem se znají z hospody, kde první často vystupoval v roli štamgasta, zatímco druhý na opačné straně hřiště - bráníc domácí metu za pípou. Vše bylo zamotáno ještě tím, že Prdící Býk s Dobytkem spolu sedávali v lavici v prvním ročníku střední školy pro choré IT mozky, bavíc se o skutečné hodnotě desetníkové mince. Přes všechny tyto sociální komplikace se dvojky utvořily následovně: HO Třebaňská záda byl rozdělen a tak Schreckliche Barbora lezla s Robilem a Dobytek s Býkem. Doufám, že je to jasné.

Cestou v autě se moc nemluvilo, účastníci výletu ani nevěděli, kam přesně jedou. Naštěstí měl Robil Korab nastavený cíl cesty v gps navigaci na jakýsi německý dorf a tak se alespoň paní z reproduktoru občas snažila popohnat konverzaci důmyslným "Za dvě-stě metrů odbočte vpravo" a podobně. Dobytek do sebe vyklopil první dvoulitrovku Zlatopramenu a začal s ní konverzovat (s paní z navigace). Ostatní se tvářili jakoby nic.

Asi za čtyři hodiny dospěli naši hrdinové k přístřešku, kde měli strávit první noc. Varovná cedule se zákazem rozdělávání ohně přímo naléhala na jejich smysly, leč marně. A tak byly zavčas rožnuty čtyři plynové vařiče a vařba započata. Každý vytáhl něco masitého, jen Strašná Barbora nic a cudně se u toho červenala. Vegetariánka.

Hajany nastaly brzo, ačkoliv rozrušeni očekáváním, nemohli naši hrdinové spát. Snad jen Prdící Býk usnul hned, zvuky tomu nasvědčovaly...

Ráno se ohlásilo zpěvem rozličného ptactva a první paprsky slunce odhalili frankenjurské, árijsky bílé skalstvo, ve své nahotě. Bylo třeba si naň sáhnout...

Kolem dvanácté útočí naše skupinka na oblast Röthelfels. Trenér z HO Třebaňská záda nastupuje do rozlezové pětplusky, leze, cvaká první borhák, nervózně přešlapuje v traverzu a pak... pak si... SEDÁ!!! Prý: "dober!" Cože? Takové sprosté slovo z jeho úst Dobytek neslyšel od první třídy, byl u vytržení! Trenér Prdící Býk, učitel generací skalkařů, pískař, instruktor instruktorů... a sedí v pět plusce? Už už to vypadalo, že byl Býk zkrocen Jurou, ale nakonec vyšlo najevo, že v průvodci je tato cesta trestuhodně špatně označena: ve skutečnosti se jednalo o obtížnost klasifikace 7 UIAA. Trenérova čest byla zachráněna, cesta vylezena a všichni jsme si oddechli. Peklo nezmrzlo.

Celkově naše čtyřčlenná parta ten den pokosila na Röthelfelsu asi 10 cest. Od pětek po sedm plusky. Přemyslovi se líbila lehká 7- Röthelfieber či, též lehčí 6+ Knorpel. Ostatní se o svých favoritech nezmínili, takže nelze soudit. Každopádně lezba byla započata.

Večer čtyři stateční opět osqattovali přístřech, který jim tam bohatý německý lid - v čele s mámou Merkelovou - postavil. Po prostudování průvodčíků padla volba na starý známý Roter Fels - až 37mi metrové bigwally přímo u silnice. V roce 2012 tu naši hrdinové prostupovali několika liniemi, takže věděli, do čeho jdou. Levý sektor byl zavřen kvůli hnízdění německých fóglů, což nepotěšilo Schreckliche Barboru, která si brousila zuby na linie Optimist (7+) a Pessimist (8-).

I tak ale bylo co lézt. Po úvodních rozlezích v nádherné Dolomitweg (6) a ještě hezčí Schaumschläger (7-, zde zakusila Barbora líbivý šestimetrový polet a vyděsila tak nejen sebe, ale hlavně Přemysla Dobytka, který lezl hned vedle, a pak také Robila, který ji jistil) se skupina přesunula k těžším cestám Für Konny (7) a Kilomanie (7+). Z Für Konny byl Dobytek nadšen, tedy až do šestého jištění, kde vše ztěžklo a jeho plánovaný OS se proměnil ve skoro-mokrý AF (to když si tak tak stříknul do textilu při obtížném cvakání sedmé pressky).

Každopádně to byl zážitek a o to jde, že. Robil Korab to po Přemyslovi přeběhl jakoby nic - s prstem v dírce.

V pauzách mezi lezením si vařili Robil s Barborou kávu v presovači. Tento fakt byl Prdícímu Trenérovi záminkou k přemítání o fyzikálním základu principu vaření presa. Dozvěděli jsme se tak například, že při vaření presa jde hlavně o tlak! Překvapením mi na čele vystoupil otlak.

Večer chtěl Přemysl slavit. Barbora však slavit nechtěla, protože neměla náladu, protože nevylezla co chtěla. Býk s Robilem Korabem tak nějak abstinovali a tudíž byl Dobytek ve svém záměru osamocen - oslava byla celá dosti rozpačitá.

Aby pozvedl náladu, pustil z mobilu alespoň hlasy všemožného ptactva, doufajíce, že taková produkce musí dozajista rozveselit každého. Ostatní šli spát a Přemysl s hlasy ptáků osiřel - tak jako už tolikrát. Život se s nikým nepáře a každý nemůže být Němec, i když by chtěl.

Na poslední den lezby vybral Trenér Býků kvačí sektor Hohe Reute. Chtěl totiž vylézt sedmimetrovou Hüttenweg (8-) a zapsat se tak zlatým písmem do historie přelezů trapně krátkých cest. To se mu nakonec také podařilo. Hohe Reute je líbezný sektor a všichni si kratší cesty (15-20m) užili. Milovník ptactva zároveň zahlédl ve svém ptákohledu pěnici černohlavou, což ho velmi excitovalo. Zatímco šmíroval fógly, ostatní se vyžívali v cestičce Rechter Laufer Weg (7+) spekulujíc o velikostech prstů oproti velikostem dírek ve skále.

Zároveň se na scéně objevila sličná árijská lezkyně s bratrem. Jakmile tuto dvojici Přemysl spatřil, rozvinul svůj cit pro německý jazyk a začal se plynnou špráche omlouvat za to, že si před tím hlasitě krknul a že za to nemůže. Lezkyně tuto skutečnost velmi ocenila, její bratr bohužel ne a místo respektu k Dobytčí snaze ji políbil.

Tímto nebratrským polibkem byl symbolicky zakončen pobyt u našich nejlepších sousedů. Návrat do Čech se nesl v uvolněné atmosféře vylezených utahánků. Robil řídil, Dobytek pil a HO Třebaňská záda pospával. Na hranicích se polojasné počasí proměnilo na deštivé peklo a my jsme zvili, že jsme doma.

• < Předchozí
• Další >