Jak jsem Barbuchu vyvezl na Súlov
- Podrobnosti
- Kategorie: Lezení skálou
- Vytvořeno 17. 7. 2012 0:33
- Napsal Přemek
Ačkoliv je 6. červenec v českých dějinách zapsán kouřově černým písmem a upálení Mistra Jana Husa jasně negativní událostí, je tento den zároveň svátkem. V kombinaci s 5. červencem (Den Cýry a Metoděje) a víkendem se přímo nabízelo vyjet na 4 dny na skálu. Jsa si vědomi této shody svátků, rozhodli jsme se s Barbuchou již týden předem zamluvit autobus na Slováč (věhlasný noční express Praha-Bytča, 400,- Kč/osobu). Záměr byl jasný - navštívit Súľovské skaly (po česku Súlovské skály).
Stručná data
kdy: | 5. 7. - 8. 7. 2012 |
kde: | Súlov |
Kdo: | Barbucha, Přemysl, Mišák, Radana, Jim, Hanuš |
O autorovi:
"Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely TZ!, příležitostný fotograf, ajťák, učitel, příznivec severské přírody a milovník ptactva."
-- Přemek
Ryba a kozoroh
Dvě hodiny před odjezdem autobusu (z Prahy jede ve 21:00, v Bytče je ve 3:30) koukáme na předpověď počasí a nestačíme se divit. Všechny české, slovenské i mezinárodní předpovědní weby prorokují, že tři ze čtyř dní naší vysněné dovolené bude chcát až hanba.
Po půl hodině diskutování všech možných variant jak ty čtyři dny strávit se odhodlávám a házím korunou (resp. ugandským šilinkem) - padne-li ryba, jedem na chalupu do Chřibské, padne-li kozoroh, jedem na Súlov. Padl kozoroh.
Vítejte, bratia!
Ve 3:30 nás vítá romantické autobusové nádraží v Bytče. Po 5ti kilometrovém pochodu uléháme mezi stromy a já si za raního kuropění nechávám zdát o známých Súlovských bigwallech. Barbucha mne budí kolem desáté hodiny a razíme zbylých pár km přes hřeben přímo ke skalám, kde má být pár jejích kamarádů.
Po takřka třech hodinách překračování údolí, v úmorném vedru a s jazyky na vestách, dorážíme pod skálu. Mapa co jsem jí měl vyfocenou v mobilu nebyla dostačující a jedno špatné odbočení mělo za následek celkové vyčerpání našich organismů, dehydrataci, počínající kurděje a především ztrátu morálky.
První dotyky
U skály potkáváme Barbušiny kamarády, takže kecáme, zevlujeme a já jsem po vylezení dvou šestek zralý na hospodu, což Barbucha neocenila. Ještě něco leze, pak valíme do kempu.
Súlovské skály jsou tvořeny tzv. súlovským slepencem, což je směs vápencových valounů a klasického vápence. Výsledek je zajímavý - někde je skála blíže klasickému Vápnu, ze kterého občas ční šutr a jinde jde zase o mnoho menších i větších (5-10cm) oblázků slepených vápencem. Většinou mi materiál přišel pro lezení velmi příznívý a méně oklouzatelný než klasické vápno, sic občas jsem se strachoval o stěžejní stup v podobě malého oblázku pod nohou a čekal kdy se vyloupne.
Trpíce akutním nedostatkem spánku a přehnanou hydratací v důsledku konzumace piva uléháme s Barbuchou do stanu ještě před jedenáctou hodinou večerní. Kulisu nám dělá brutální slejvák, bouřka, hromy, blesky a peklo řádící přímo nad Súlovem.
Disneyland
Dopoledne slunce pere jak na sahaře. Po nezbytných ranních rituálech se rozhodujeme, že budeme následovat kamarády (Mišáka, Jima, Radanu a Hanuše) do nového, údajně skvělého sektoru, který je po celý den ve stínu. Jmenuje se Disneyland.
Ten je vzdálený asi 1km od vesnice po hlavní silnici vedoucí na západ. Je tu něco kolem 10ti cest (6 - 9 UIAA). Rozlézáme se na dvou poctivých šestkách přes mnoho kruhů, Barbucha ještě vylézá koutovo-komínovou vzlínačku "Yosemitská" za 6+, když v tom nás překvapí slejvák. Ten trávíme skupinovou terapií na autobusové zastávce za účasti dvou láhví červeného vína. Chvíli poté co déšť ustal a skála začala schnout jsme uslyšeli ukrutný řev. I kol procházející tirusté se zastavují a s otevřenými ústy hledí vstříc skále - je to jasné, Mišák už naburácel Kunfu Pandy (8+/9-)... Pro nás to znamená jediné - je čas se vzchopit, odhodit prázdné sklo do potoka (kecám) a vyrazit (nekecám)!
Lezeme s Bárou nádhernou, mírně převislou cestičku Pumba za 7 s velmi zajímavým posledním krokem. V té době už vedle nás Mišák asi po desáté hází solidní držku do lana a jeho krvavé prsty a vymknuté kotníky nikoho nenechávají na pochybách, že Panda není zadarmo.
Kemping
Přístup ke skalám z nejbližší obce (Súlov) trvá asi 30 minut. Súlov je turistická destinace, takže v sezóně čekejte kemp plný lidí, aut a stanů. Dále pak ve spráchách pouze studenou vodu a na recepci benevolentní personál. Ve vesnici jsou dvě hospody kde se nevaří (doporučuji lezeckou knajpu "Na kopečku", občas se na venkovní zahrádce griluje) a jedna hospoda(v kempu) kde se vaří, v týdnu však zavírají už ve 22:00.
Večer v kempu proběhl za účasti jakéhosi Guru Járy a jeho skupiny asi 20ti věrných - pozorovali jsme záludné rituály, které tento mistr tantrických učení praktikoval na jednotlivé účastníky jeho seance s pomocí kouře, ohně a meditací.
Skály pod hradom
Další den jsme strávili lezbou v asi nejprofláklejším sektoru Súlova - Skály pod hradom a jeho okolí. Navzdory vedru bylo lezců skutečně mnoho a vyčkání večera (stín + odlidnění) v tomto sektoru a v tomto ročním období rozhodně doporučuji. My jsme toho docílili i za pomocí seknutého lana, které Barbucha po vylezení cesty Odysea (7) stahovala tak obratně, že se jeden jeho konec na 2x obtočil kolem olbřímího skalního výčnělku. Mnoho zástupů horských vůdců si nad tímto problémem lámalo hlavu, než byl konečně vyřešen (díky Hanušovi za rizikové slanění nepřístupným hložím!).
V sektorech pod hradom rozhodně stojí za vylezení nádherná, vyrovnaná cesta Tahiti (lehčí 6+) či 50ti metrová "Venušino čaro" (těžší 6-).
Co se klasifikace obtížnosti cest na Súlově týká, tak musím říct, že nejenom mě přišla celkem poctivá. Přičtu-li k tomuto faktu ještě občasnou potřebu vlastního jištění (většinou v cestách kolem 5 UIAA), nedoporučil bych Súlov naozaistným začátečníkům.
Závěrem dne jsme všichni slanili do hospody "Na kopečku", kde byla završena destrukce našich těl - tentokrát ze vnitř.
Následující den jsme se rozloučili s kamarády a vydali se ještě jednou do sektoru Disneyland - tam si Bára ještě trochu zaskákala v cestičce Timon (8-) a pak jsme se odporoučeli zpět do Čech (díky Honzo, díky Fero za odvoz!).
Více info o lezení na Súlově ZDE.
Maja
zveřejněno: 2018-07-02 22:50:59
Zdravím, moc prima článek. Jen poznámka na okraj - v kempu nemohl být žádný Guru Jára, poněvadž byl v ašrámu na druhém konci světa.
Odpovědět na komentář