Jednacesta.cz udržuje pohromadě zážitky z toulek světem i myšlenkami...

Modlitba za mráz 2025 (Hammastunturi, Finsko)

Podrobnosti

Kategorie: Články z cest

Vytvořeno 14. 9. 2025 15:14

Napsal Kuba

Zase jsme byli na severu a já opět nemám čas dávat dohromady report. Rodinný život mě drtí. Nicméně, Kuba si během putování psal deník a chce se s námi o něj podělit. Je to raw diary (něco jako raw sex - čili bez gumy). Níže si tedy můžete přečíst deník bez příkras, bez kontroly gramatiky, bez zásáhů AI a bez gumy. Jako velmi cenný bonus přikládám hned na začátek Kubovo umělecké video, jež, jak věřím, vypoví více, než surový sex, ehm, teda text - je z něj totiž cítit duše severu!

Stručná data:

Autor: Kuba

Oproti Přemkovi a Matějovi je o deset let mladší, takže by měl mít víc sil, elánu a ideálů. Na severu s námi byl již 2x, což znamená, že je z něj skoro již veterán!

Jeden den na severu (nutno pouštět se zapnutým zvukem!):

Modlitba za mráz

V únoru plánujeme opět výlet na sever. Já, Guru Přemysl, Matěj Polárník a Honza. Jak se termín blíží, počasí je horší a horší. V Praze je -10 a my pojedeme za polární kruh kde bude první dny +2.

25. 2.: Návštěva Aquaparku (30 km)

V 8:00 vystupujeme na letišti v Ivalu, venku je zkurvenejch +3.. depresivní tající svět. S Matějem jedu taxálem 5km do města na benzínku pro benzín. Zacálujem za taxi 80eur... hodně drahá cesta. Ale zase jsme mu ten taxík vyvoněli benzínem. Následně přehazujeme výbavu. Vyrážíme kolem letiště, sjíždíme k řece začíná pochod smrti rozbředlou řekou. Chvíli to jde, chvíli hůř a nepatrnou část brodíme vodou po kotníky. Posledních cca 7km mám totálně prochcaný boty a 2km před cílem už mi celkem mrznou. Původně jsme nechtěli ujít tolik, ale je tam chata a tam bude možnost se usušit. Finále je od řeky brutál do kopce. Nečekal jsem že si na dno sáhnu hned první den. Jo, ještě někdy v půlce nám do toho začne chcát.. zkurvený peklo. Nedovedu si představit, že tohle nebyl nejhorší den. Snad přijde mráz, jinak tu chcípnem. Mám nataženej nárt, Přemysl mi nechce namasírovat nohu.

26. 2. (8 km, vzdušnou 4 km)

Po pochodu smrti vyspáváme. Boty neuschly, ale nejsou v nich jezera. Volím pytle do bot. v 13:00 vyrážíme. Od rána je polojasno a chvílema svítí. Teplota lehce pod 0. Mám v přezce na saních sníh a jsem línej ho vyšťourávat. Dostanu super nápad roztavit ho plazmovym zapalovačem. Místo toho si roztavim kůži na ukazováčku. Hodně retardovanej nápad, nebo provedení. Následuje cesta zpátky k řece. řeka je naštěstí zamrzlá, ne jako včera. Přejdeme jí a chceme stoupat proti proudu přítoku. Ale nejde to. Sníh se propadá a je těžkej a lepkavej. První z nás prošlapává bez saní, pak se pro saně vrátí a mezitím prošlapává někdo další. Po 40ti minutách nás z toho vysvobozuje skůtrovka. Po tý jedeme až do konce. Akorát se klikatí a jede nahodru a dolu, takže jeden vzdušnej kilometr = 2km pochodu. Kempíme u potoka a děláme oheň. Já zápasím s mým vařičem. Má žlutej plamen a tak mám všechno zasraný od sazí (ne že by to pro mě byla novinka). Čistím trysku, tak snad ráno pojede jak má.

27. 2. (8 km)

V noci sněží, ráno +1. Vařič jede v rámci možností jak má. Dneska vezmu gopro že natočím cestu bolesti. Vyrážím první a až na pár zapadnutí to je vlastně v pohodě a sníh drží, takže cesta bolesti nebude. Je třeba trochu laborovat kudy jet aby se člověk nebořil. Já jsem v tom samozřejmě nejlepší i díky mým severským předkům, které cítím v každém póru mý přičmoudlý kůže. Jedeme korytem řeky který se postupně zvětšuje až je z něj epickej kaňon. Na konci se kaňon otevře a vyvalí nás na pláň na jejimž konci jsou kopce. Ten napravo je náš, nejvyšší kopec Hamastunturi schovanej za několika měnšíma. Dneska se jde dobře, tak utíkám ostatním. Stromy pomalu mizí a stoupám na holý pláně. 700 m pod vrcholem čekám na kluky protože nevím, kde chtěj spát. Jdeme na vrchol, protože Guru prohlásí "tam by mohla bejt zima". Nahoře cca 550 m. n. m. mrzne a fičí, tak tu stavíme tábor.

28. 2. (10 km)

V noci trochu sněží a kurva fouká. jelikož jsem postavil stan naštorc proti větru, a ještě ho pořádně nevypnul, tak to s ním lomcuje a jsem rád že to vydržel. já teda ten stan stavěl po větru, jenže když jsem ho postavil, tak se vítr otočil o 90 stupňů a já si na truc řekl, že ho přestavovat nebudu, jen bych ho přestavěl a vítr by se zase otočil... samozřejmě že už se neotočil.

Čekal jsem zábavnej sjezd plnej strachu a pádů, ale nekonal se. Z kopce to sice bylo, ale evidentně málo (měl sis sundat tuleně -pozn. Přemysl).

Dnešním cílem je neoficiální rybářskej srub u jezera. Jdeme širokejma úrolíma přes pár kopečků. U zmíněnýho jezera nejdřív najdeme zhroucenou boudu a chvíli to vyapadá, že máme po srubu, ale nakonec srub nacházíme kousek vejš. Srub je miniaturní, pro 2 lidi. Jelikož Guru Přemysl a Matěj chtěj spát venku, nemusíme se prát o místo... mě by nevadilo spát venku, ale pořád mám mokrý ty boty a rád bych je konečně usušil.

1. 3. (10 km)

V noci bylo ve srubu brutální vedro. Celou noc máme pootevřený dveře, jinak by jsme tam umřeli. Usušil jsem konečně boty a ráno je krásných -10!! Je jasno a slunce pálí. Vyrážíme zpátky asi 500m kde uhejbáme na východ směr jezero odkud je to po skůtrovce až do Papany, což je celkem tak 3 dny pochodu. Všechno se namrzle leskne. Jdeme přes lehce zalesněný pláně a jedno jezero. Jasno střídá mlha, jakmile do mlhy člověk vstoupí, je cejtit jak hned spadne teplota o pár stupňů. Nakonec, ani nevím proč, kempíme asi 3km před cílem. Další 2 dny musíme ujít tak 35km. Guru Přemysl vykolejený úžasem vypadává z role věčného učitele a chválí jak mám vypnutý stan. Honzu odkopla jeho ezokrálovna, tak je zádumčivý a celej den hledá signál, aby s ní mohl vypisovat ezo-traktáty. Ta zákeřná osoba mu zcela vědomě kazí pobyt na severu. Holt se dostal do ezo spárů, potřebuje nutně léčbu literaturou faktu. Ale alespoň si z něj můžeme dělat srandu. Nese to statečně. I večer mám relativně suchý boty, což je úspěch. Jsem hezky sžitý s vařičem a udělal jsem si konečně systém ve stanu, tak mě to v něm konečně víc baví. Mám mraky benzínu, tak dělám 2 jídla. Snad nepůjdu v noci srát.

2. 3. (12 km)

Ráno mi dá Honza zbytek svýho másla - borec jak hovado. Budu mít instatní kaši jako z alkrónu. Vypadá to, že zbytek ujdeme za 3 dny, nikoliv 2. Mě to vyhovuje, protože plán dorazit do Inari za 2 a pak jet na den busem/tágem na sever do plaecnýho srubu a pak zase zpátky mi přišel stejně debilní. Když vylezu ze stanu, zahlídnu Matěje jak se na rozdělanym ohni pokouší spálit lyže. Ale jinak se máme dobře. Nějakou chvíli jedeme po hřebenu a následně dolu k jezeru. Stačí vyjet ze zátoky a jsme na obrovskym prostranství kudy vede oficiální skůtrovka. Z dálky vidíme že po skůtrovce někdo jde. Trvá 45minut než ke skůtrovce dojdem a během pauzy na tatranku nás osoba dojde. Je to francouz. Má jít 15 dní a má směr Inari jako my. Po jezeře skůtrovka jede přes sedlo. Mimo jezero jsou to nonstop rolety cca metr-2 dlouhý. Na kole by to byla prdel, ale tohle je hrůza. Jedeš přes roletu, saně tě táhnou dozadu, přejedeš hrb rolety, ujedeš metr a v tu chvíli se přes hrb přehoupnou saně a kopnou tě do zad a takhle furt dokola. Míjíme kotu kde je pár lidí a kempíme asi 2km za ní. Na týhle cestě je nával.

3. 3. (20 km)

Čeká nás celodenní skůtrovka. Počítám s velkým vopruzem. Ale zase se blížíme do Papany. Na skůtrovce jezdí turisti na skůtrech a místní retardi (něco jako u nás na silnicích lidi s vytuněnejma autama), takže je to celkem nepříjemný. Nicméně otevřený lávu 5km před Papanou za to stojí. Je u řeky s nezamrzlejma peřejema.

4. 3. (5 km)

Čeká nás 5km do inari kde musíme zřídit tábořiště, sehnat saunu, navštívit krám, sejít se s Jitkou, která se zrovna rozešla s chlapcem (významně pomrkávám na Honzu) A navštívit PaPanu. Na řece Jutanjoki spatřen skorec vodní! Když Přemek postával před PaPanou na cigáru (vole:) -pozn. Přemysl) ozvalo se "dobrý den" a ona to Zuzka na kole. Měla bejt v Helsinkách ale nakonec je tady. Škoda, vědět to tak se k ní nakýblujem a máme spaní a saunu zdarma, případně za český sušenky který jsou ceněná komodita. Jelikož už máme postavený tábořiště (paní na infu sice říkala že v Inari se kempit nesmí, ale my jsme jí na špek neskočili - známe tajný místa) tak se alespoň stavíme na návštěvu. U Zuzky bydlí ještě ženská s Argentiny, nepochopil jsem jak se z Argentiny dostala do vesnice za polární kruh. Jdeme spát do lesa.

5. 3. (10 km)

Ráno je krásně, hluboko pod nulou.. ještě aby ne když odjíždíme žejo! Jdeme do infocentra na kávu a dorťík. Zjišťuju že kulík (ten pták) se řekne finsky PÍČUS. Ve 12 nám jede bus do Ivala. V Ivalu nakoupíme, kdž zevluju před obchoďákem, rozrazí se dveře od kavárny a vyběhne Argentinka a že tam maká. Laponsko je holt malý. Potom se to stane, kluky posedne sauna. Jezdíme jak dementi od hotelu k hotelu, telefonujeme kam se dá. A nakonec Guru Přemysl sežene saunu v hotelu 20 metrů od autobusáku kde jsme vystupovali. Přijdeme na recepci a Guru Přemysl zahlásí na celý lobby "hello, we are the sauna boys!". Jelikož Honza i Matěj měli na sobě celou dobu jedny ponožky, učiní šatnu naprosto neobyvatelnou. Dám 2 kola sauny a napodruhý dokonce zvládnu studenej bazén. Jdu do loby a tam sleduju ubožáky co jdou do sauny a netuší co je tam čeká za toxickej holokaust. Po sauně jsou všichni jako zhulený. Čeká nás noční pochod na letiště cca 8km. Část po řece, část po cestě. Rychle to ubíhá a po 2,5hodinách jsme v cíli. Jelikož letiště nejede nonstop musíme spát venku pod širákem. A jelikož vstáváme brzo a nemáme moc času na přebalení, spíme pod širákem. Večer kluci pálí zbylej benzín, nalejou ho do sněhu a koukáme jak se modrej plamen pomalu vpíjí do sněhu, jenže on se pak začne vpíjet i do půdy pod sněhem a chvíli to vypadá že ten les zapálíme, ale nakonec to dobře dopadlo.

6. 3.

Ráno je -10, jak jinak žejo!! Honzovi cestou sem zabavili supr drahej primus zapalovač, tak se v Helsinkách dožaduje vrácení, ale je mu řečeno že zapalovače automaticky šrotujou a neschovávaj jako jiný zabavený věci. Já si vůl blbě zabalim baterky do kamery a jednu mi cestou zpátky taky zabaví, to je to balení v 6 ráno. Ještě mi seberou plazmovej zapalovač, ale těch 40 korun oželím.

Kuba

Ještě jeden sestřih z výletu:

Pár dalších fotek z výletu:

• Další >